Těhotenská móda Ostrava

Nákup těhotenského oblečení – noční můra!
Taaak velmi jsem se těšila na nákup nějakého toho tehu-oblečení. Představovala jsem si, jak přijdu do obchodů az velkého množství různých modelů si vyberu něco, v čem se budu cítit pohodlně a nebudu si připadat jako neforemná velryba.

Ach, jak jsem se jen mýlila! Manžel se obětoval a rozhodl se absolvovat nákupy se mnou, děti jsme však raději nechali s babičkou. Naše děti totiž představují v obchodech často noční můru každé prodavačky (ale i nás rodičů) – v nestřežené chvíli strhávají závěsy na zkušebních kabinkách, vbíhají a vybíhají z kabinky během mého zkoušení (jednou mě dcerka odostrela během zkoušení podprsenky, za což jsem jí byla opravdu velmi “vděčná”.
Naštěstí, bylo právě tehdy kolem prázdno, takže mě nikdo nezahlédl …), honí se nebo hrají schovávanou pomezi regály, sedají si na zem a dělají podobné věci, které nás s manželem vždycky donutí to zabalit a předčasně ukončit nákupy. Takže jsme usoudili, že bude lepší, když děti zůstanou doma a nakupovat půjdeme sami. Potřebovala jsem hlavně těhotenské kalhoty, čili to byl hlavní cíl nákupu.

Nechtěla jsem kupovat přes internet, protože bez pořádného vyzkoušení je to podle mě riziko a já mám ráda, když vím, co si kupuji. S manželem jsme obešli tři velká nákupní centra, abychom zjistili, že těhotenské kalhoty prostě nikde nemají. Tedy, pardon, našli jsme jeden obchod, kde nějaké měli. Prodavačka při pohledu na mě konstatovala, že potřebuji velikost “M” a donesla mi asi troje kalhoty.
V jedněch jsem se doslova topila, protože byly tak obrovské, že bych do nich nedorostou zřejmě ani do 40. týdne těhotenství, druhé jsem zase pro změnu měla spíše než tříčtvrteční (můžu za to, že jsem tak vysoká?) a třetí jsem ani nezkoušela, protože byly takové velmi podivné barvy, která se mi absolutně protivila. Nuž, z obchodu jsem odcházela značně zklamaná.
Chudák manžel, celý čas musel poslouchat moje stížnosti na hrozný nedostatek těhotenského oblečení – respektive kalhot. Měla jsem pocit totálního znechucení a připadala jsem si jako diskriminována menšina. To nikdo nemyslí na nás, těhulky? Jedinou záchranou bylo, že dnešní těhotenská móda, co se týče prodloužených topů, triček a svetříků, je jako stvořená i pro ženy v očekávání. Takže jsem si udělala radost alespoň pár kousky takových “svršků”.
Mise “Těhotenské kalhoty” musela být odložena na neurčito, no nakonec to dopadlo vcelku dobře. Objevila jsem totiž jeden zapadlý obchůdek v nedalekém městě, kde jsme s manželem asi o týden po neúspěšné misi vyrazili a hned první těhotenské rifle mi sedli jako ulité. Výběr kalhot však velmi široký nebyl, tak jsem se spokojila alespoň s těmito jedněmi. Nuž co? Asi budu muset vydržet.

Shánění těhotenských kalhot mě už skutečně přestalo bavit, takže jsem si pěkně krásně vytáhla jedny prošoupané těhotenské menšestráky, které jsem nosila během druhého těhotenství a řekla jsem si, že přece nejen šaty dělají člověka … Představa dalších výprav do obchodů s cílem koupit nějaké součet tehu-gate mě dostatečně odrazuje, a tak střídám moje nové těhotenské rifle s těmi starými zasloužili veterány a jsem spokojená.

20. týden, “velký” ultrazvuk a že by holčička?
A je tu přelomový 20. týden těhotenství. Nechce se mi věřit, že už mám polovinu za sebou. Jakoby to bylo jen včera, co jsem zjistila, že budeme mít další děťátko. Nuže, čas věru letí! V 20. týdnu se dělá druhý ultrazvuk, kde lékař zkontroluje všechno důležité. I mě to čeká. Doufala jsem, že manžel půjde se mnou, ale není pro něj snadné uvolnit se z práce, což plně chápu.
Když však nastal ten velký den, dostala jsem krásný dárek – manžel přišel z práce, aby mohl na ultrazvuk se mnou. Ach, to bylo krásné gesto a vůbec jsem to nečekala! Přesto, že jsem si jako ostřílená “treťotehuľka” řekla, že pohlaví našeho třetího drobečka vědět vůbec nepotřebuji, změnila jsem názor.
Nemohla jsem se dočkat, až se doktora zeptám, jestli tam vidí chlapečka nebo holčičku (já se v těch ultrazvukových obrázcích mám stále jaksi problém zorientovat a kdyby mi doktor vždy nekomentoval, kde co je, nevím-nevím, jestli bych to věděla zjistit jen pohledem na černobílou obrazovku …). Ještě více toužil po odhalení pohlaví našeho miminka můj manžel. Jeho zaručeným tipem byl chlapec.
Mně se jednou zdál velmi živý sen o tom, jak jsem porodila holčičku. Ultrazvukové vyšetření ukázalo, že miminko by mělo být zcela v pořádku, i když si zatím v bříšku sedká zadečkem dolů (pevně věřím, že si to rozmyslí a přetočí se). Při otázce, zda tam doktor “něco” vidí, řekl, že mezi nožkami není vidět nic, co by naznačovalo chlapečka … Představa, že nám do rodiny přibude další princezna, mi vůbec nepřekážela (i když stejně šťastná bych byla, kdyby to byl další princ ).

Stejně tak ani manželovi, ačkoli jeho tipem byl již zmíněný mužský potomek. Cestou domů v autě se manžel rozplýval nad tím, jak bude mít dvě krásné princezny, které ho budou zbožňovat jako toho nej chlapa na světě. S Katkou má opravdu krásný vztah – zbožňují se navzájem. Stále to však beru jako otevřenou záležitost, protože vím, že miminka v bříšku se s námi často zahrávají aiz lékařem zjištěného holčičky může být nakonec chlapeček. Byla jsem velmi ráda, že manžel šel se mnou.
Je to už naše třetí dítě a mě těší jeho zájem. Jméno už máme vybráno, ale prozradit ho zatím nechceme. Jaj, a abych nezapomněla. S mojí hmotností to už takové veselé není. Přibrala jsem už šest kilogramů! Lékař mě však ujistil, že je to v pořádku a že jako “treťotehuľka” lze přiberu víc než při předchozích těhotenstvích.
Velmi mě tím “potěšil”, no věřím, že jako po prvních dvou porodech i po tomto třetím se moje hmotnost snadno vrátí do normálu zejména za pomoci kojení. Jelikož nemám (chválabohu) žádné problémy, lékař mi kázal přijít až o 4 týdny na další poradnu. Mezitím mi držte palce!